|
Rostislav Býček 2004 Hillerova voda Já bych vám mohl povídat. Země byla v úpadku. Planeta byla trhána náboženskými válkami. Pokud se podíváte do UNIARCHU na dvacátý století a vynásobíte to deseti, tak takhle to vypadalo ve dvacátém druhém léta Páně, a já v tom musel žít. Prostě všecko bylo v hajzlu. Jenže přišel spasitel a pak to bylo ještě horší. Kandidát na pacifického prezidenta nasliboval lidem mír a dostatek. Lidé tedy zvolili Hillera za svého prezidenta. Euroasie již byla dávno odkecaná, takže celou planetu táhly pacifické síly. Pak se dostal k moci onen Hiller, jakžto pacifický prezident a defakto vůdce celé planety. Opravdu to tlačil dopředu jak to šlo. Osídlení Marsu byla hračka, základny na Jupiterových oběžnicích byl technický oříšek ale byly tam. A fungovaly. Hiller byl opravdu spasitel. Země prosperovala už jenom pro to, že měla vodu. Ty hovada na Marsu nebyly schopny z něj dolovat vodu a na Jupiterovy trabanty se prostě musela dovážet. Pro Zemi to byl velký kšeft, který zařídil právě Hiller. Země vzkvétala z prodeje vody. V oceánech jí bylo přeci dost. Desetitisícitunové trajekty s vodou pravidelně odlétaly po dávno známých trajektoriích k Marsu a Jupiteru. To že tyto kosmické cisterny používaly vodu jako palivo nepočítám, to byla ta nejmenší stráta. Já jsem to předpověděl již dávno a dodnes kvůli tomu sedím ve vězení na Měsíci a píšu tyto řádky. Je to již sedm let, co žeru vězeňskou řasovitou stravu. Země "záhadně" vysychá a prezident Hiller má každý den v televizi vlastenecký projev o utahování kohoutků. |