|
Rostislav Býček 1998 Trest S těžkými víčky se už po dvousté probouzím v centrální věznici. Dneska je pro mě velký den. Rozhodne se o mém následujícím osudu. Za chvíli si pro mě zřejmě přijdou a odvedou mě k závěrečnému přelíčení... á už jsou tu stráže, jako obvykle pěkně nepříjemní. "Pohni tou svou prdelí !" řve na mě jeden a při tom vypíná paralizační stěnu. Cvakli mě za krk poutací ovladač, a už mě vedou k soudu. S ovladačem si připadáš jako by na tebe spadla nákladní loď třídy Cargon . Neschopen rychlého pohybu a vůbec. Ten kdo to vymyslel musel být pěkný sadomasochista. Tenkrát jsem pracoval u dopravní společnosti a měl jsem na starosti řízení vlakového provozu. Jako každý jiný den jsem šel do práce, ale potkal jsem známého ze školy a jak to bývá zapadli jsme do nejbližší nálevny. Tam jsme se běhěm půlhodinky pořádně vožrali, jenže jsem si vzpoměl že vlastně musím do práce. Jak nepřijdu nejpozději do hodiny po začátku pracovní doby a nebudu mít pádnou výmluvu, tak mě hnedka vyhodí. Chytil jsem právě projíždějící taxi a nechal jsem se dopravit do práce. Borec co se mnou dělal na směny byl naštěstí dobrej, takže to tam za mě tu hodinku táhl. Horší by to bylo kdyby se přišel podívat šéf. "Ježíši, ty seš v hroznym stavu" prohodil kolega, ale dál si mě moc nevšímal a byl rád že může pádit domů. Sedl jsem si za pult a začal vybavovat vlaky. Jenže jsem byl tak vožralej, že se mi kontrolní a ovládací prvky docela zajímavě rozmnožovali před očima. Pak se stalo co se nemělo stát. Jeden osobní vlak s pětisty pasažéry jsem přehodil do právě stavěné oblasti. Vlak se tam v plné rychlosti přiřítil, a neštěstí bylo hotovo. Díky bezpečnostní konstrukci přežilo 432 lidí. Mám na svědomí 68 životů jen kvůli tomu že jsem se toho rána zmazal v nálevně. Konečně jsme dorazili k budově soudu. Zasadili mě do lavice obžalovaných a sundali z krku ovladač. Zřejmě dostanu minimálně 50 oběhů na trestanecké planetě. Vím že pár trestanců dostalo i 150 oběhů...BRRR...uplně mě přejel mráz po zádech když na to pomyslím. Přichází soudce. Začíná svoji řeč. "Výše jmenovaný se odsuzuje za nedbalostní čin jehož příčinou byla smrt 68 občanů k pobytu na trestanecké planetě po dobu 67 oběhů kolem její mateřské hvězdy..." Bác, praštil soudce kladívkem. A je to, tak 67 oběhů, no snad to nějak přetrpím.... O několik miliard kilometrů na jakési planetě... Ze dveří vyšla zdravotní sestra v bílém a s ůsměvem volá na nervózně popocházejícího muže na chodbě "Ták, tatínku, je to kluk, zdravý jako řípa...". |